Plachý oka-mžik

Dnes padaly kapičky deště,
přes vršek lesa se valila mlha,
šla jsem zrovna po bahnité cestě,
oděná do kabátu, jenž tkala kdysi duha.

Podzimní jablůňka pustila své lístky na zem,
šustily dolů k příkopu u staré aleje,
načechrané obláčky se valily z dáli sem
a já následovala vyjeté koleje.

Na louce mě zvídavě sledovala srnka
pak proběhla k ní druhá po chvilce,
můj obrys pomalu objala široká trnka
a náš plachý oka-mžik mě zahřál u srdce.