Stojí strom vprostřed zimy,
jenž sněhu a mrazu odolá
po staletí tu válčí s nimi
a jen čeká, až jaro zavolá
Pustý strom se klátí
pod tíhou bílých hrud
zima své žezlo nevrátí
dokud nevyraší první prut
Když sníh zem políbí
rázem má úsměv z ledu
a šat svatební si oblíbí
s čirým závojem vpředu