Jaro v doubravě

V dubnovém průvodu bují
duby v doubravě
přišlo sem jaro jež otevírá
lidem i ptákům rty plné písní
Přesto jaru sluší
průsvitné šaty větru
a stříbrné třásně deště

Hned po dešti voní
sterilní ulice
po níž kráčí lidé
jak drobné kaňky
v pijáku světa
a voda z nebe smývá
sivý popel z vlasů tvých

Na jaře, když netrpělivý máj
postává blízko vrat
na keři zebou
sněhové koule kalin
jako by vítr vzpomínky
na zimu neodvál