Komu zvoní pila?

Jako trsy skla

já vytrhával si myšlenky

a na cestičkách lesních blátěných,

kde v zimu ještě doufá

loňský udusaný sníh,

hledal zjevení tíhy našich stop…

pak odtesával si úsměv,

když noc svlékla se do úplňku,

a kůra stromů, unavená z objímání,

snad lehce špitla do ticha…

… komu pila zvoní?