Sonet z dob, kdy ještě nesněžilo (a samet byl nedostatkovým zbožím)

Vítr se v rudý oděl šat
A dlouhý závoj za ním vlál
V dechu se plíží bílý král
Mrazná noc slunci dala mat

Ryzím se cesty zlatem dláždí
Praskají tepny, sychne krev
Strouhami nářků, v nich tichý hněv
Až za světlem se nashromáždí

V korunách králů víska oheň, pianista
Jenž každou výhru vítá odletem
Snad smutno mu, když všechno dříme

Šedé a zlaté pomeranče dozajista
V žáru dál vlají za létem
Tak pojď už přeci, uhoříme