Ústa
se jí nehýbají
usazeností
Cítí
únavu
syrového stavu
své šedi
Jen do písku
drolí pár
křemenných
veršů
Opuštěná
zvětralou
samotou
křídového moře
Mezi
nejvyššími
stmelená časem
lidských pohledů
promlouvá
A já
cítím
jak slané
jsou její slzy
Skály- nádherné svým klidem, samotou a tichem...
Tvá báseň o tom vypovídá... (SIL)
22.06.2007 13:44:00 | Qee
nějak nestíhám...dlouho jsem ti nenapsala žádný komentík. Promiň, ale ty víš, že se mi tvoje básničky moc líběj, viď.
02.04.2007 09:08:00 | mamina
... krásná ... běhá mi z Tebe po zádech ... ten ... no ... jak se jmenuje? ...
02.04.2007 09:00:00 | JardaCH
Já pamatuji časy, kdy se uměla pěkně rozohnit, až láva lítala kolem :-) Kdepak, nelituj jí - v hloubce ještě žhne ;-)
02.04.2007 08:57:00 | G.P.
Kdepak se ta holčinka procházela...V nohách tisíce metrů, v srdci tisíce pocitů, v mysli tisíce slov...
02.04.2007 08:56:00 | smudlinek