Puntovický rybník

Žáby si u vody kuňkají

v rákosí něco se chystá.

Zvídavým pohledem potají

sleduji záhadná místa.

 

Sluníčko pálí si v červenci

teplá je voda jak káva.

Dívčina svléká se na kraji

kde je jen nejlepší tráva.

 

V Evině rouše si nožkou svou

zkouší pak jaká je voda

hodinky tikají na druhou

tělo se koupeli poddá.

 

Líbezný pohled já uviděl

té krásy okolo více

žabákům boule se dělají

kvákáním trénují plíce.

 

Sluníčko zapadá za obzor

leskne se stříbrem ta voda

dívčina koupelí svlažená

odchází jaká to škoda.

 

Cestou pak odcházím potěšen

z krásy té přírodní tůně

oddán té vzpomínce před chvílí

srdce mi po lásce stůně.

 

Ach ten Puntovický rybník...