Herbář

Život rozdává nám rány,
žijeme-li příliš směle,
zahojí je, páni, dámy,
čas a listy jitrocele.

Ti, jež pády nezmáhají
a jež světem hrdě chodí,
ti kostival dobře znají,
právě v něm se síla rodí.

Když ti žalem srdce puká,
všechno vnímáš trochu zdálky,
když jsou noci i dni muka,
pomoc hledej u třezalky.

Dusí-li tě nachlazení
a když se ti krátí dech,
nad podběl snad lepší není,
ani plicník nevynech.

Kdo chce míti jemnou kůži,
v krvi panen nekoupe se,
na zahrádce místo růží
vůně heřmánku se nese.

Kdo rád ráno zpěvem vítá,
avšak hlásek se mu chvěje,
šalvěj, zvaná přeslenitá,
hned ho zbaví beznaděje.

Když ti srdce ztěžka buší
a únavou v hrudi zmírá,
náprstník jej snadno vzruší,
když jiného nic nezabírá.

Trápí-li tě křeče v bříšku,
ty náš malý otesánku,
dej si mátu, pampelišku,
neboj, nemáš na kahánku.

Ať spí oči, modré tůňky,
pokojně beze zlých snů,
neuléhej bez meduňky,
dá klid nocím, úsměv dnům.