Sen Orientu

Kvete zahrada v červencovém žáru
stovkami exotických květin a palem
o kus dál v jezírku plavou
zelené bójky leknínů
jež se nikdy neutopí
narozdíl od lidí nebo krys

Vzduch se horkem tetelí
jako v uprostřed žíznivé a vysílené pouště
kde hořící koráb slunce
mizí na vlnách rozbouřeného oceánu
tam kdesi v Orientu
pod třpytivě jasným závojem
modravého nebe
právě shořel den
a noc jej změnila na popel z Pompejí

Po zarostlých pěšinách plných trnů
jdou první hosté
Páni v klouboucích a dámy
v barevných šatech
jež evokují dojem uřvaných papoušků
kteří se rozhodli klovat do lidí
a do čerstvého ovoce