Mám ráda mlhu. Je tak tajemná a tichá.
Ráda za ní chodím do lesa. Miluju, když mlhou svítí ranní Slunce a paprsky se prolínají mezi stromy.
V mlze je člověk sám. Přichází touha být v přítomnosti. Nezaobírat se dalekou budoucností ani dávnou minulostí. Být tady a tet'. Všímat si krásy co nám nabízí příroda, čerstvý chladný vzduch, lišejník na mrtvých stromech, hukot sovy odněkud z neznáma...
"Přichází touha být v přítomnosti" - to je jedna z nekrásnějších a nejmoudřejších tužeb. Krásně jsi popsala právě jeden z těch přítomných okamžiků.
31.01.2025 22:30:09 | Martin Kredba
Moc pěkná mlhovina tady...ztratila jsem se v ní, abych si v ní mnohé našla, děkuji:-)*
23.11.2024 14:55:10 | cappuccinogirl
Poutnictví je stav a nelze jej zaměnit s turistikou. Stejně tak, jsi-li poutníkem, nemůžeš, nechceš vyměnit prostotu cesty za dojížďku autem do srdcí hor, kde by ses, vybaven nejdražšími věcmi z nejlepších, vydal, řečeno divným jazykem, dobýt vrchol – z vybetonovaného parkoviště a selfie tyčí. Poutnictví je cesta a cesta je život, neboť vše je v pohybu a co není, tleje. Stačí ti hůl, dobré boty a batoh. Nepotřebuješ si měřit tep a tlak hodinkami chytřejšími než většina obyvatel planety. Být poutníkem znamená tichou modlitbu, i když nevěříš v Boha. Samotná cesta ztichlým lesem, prostým lidských skřeků a obtíží, je modlitbou mnohdy silnější a lepší než pyšné klečení pod kostelní klenbou. A jsi-li na cestě s milovaným člověkem či zvířetem, jsi blázen dokonalý a šťastný…
...tohle jsem si nedávno zapsal do deníku a teď se mi to vybavilo :)
23.11.2024 11:02:49 | vrbák
taky mám rád mlhu, ale třeba na motorce je to o hubu
22.11.2024 22:29:33 | víc