Divocí koně

Stádo koní přírodou cválalo
a vůbec ničeho se nebálo
přirozeně, divoce, volně
hřívy a ocasy vlály svůdně
a vzduch voněl divočinou
protkaný nití svobody
stádo pak vyběhlo do vody
zvuk kopyt zněl
a kdo se do rytmu zaposlouchal,
ten pookřál a tiše doufal,
že někdy nasedne na divoký hřbet
a krásám světa že bude rozumět