Jaro v rodném kraji

Bílé fábory mlhy se spouští
nad Jizerskou krajinou
zatímco v cizí zahradě se pohupují
lucerny sněženek
jež září bílým světlem
do březnové tmy

Před sluncem už sníh couvá
jako vyplašený psík
jenž pak někde v rohu ulice
udělá louži
Jde jaro s hlavou vztyčenou
a jako před bitvou
tasí meč k boji

U trati roste loňská ostřice
jež uschla v mrazu
přesto z posledních sil
své dlouhé stonky
jak prapory vyvěsí