První jarní déšť

Cítíš to taky?

To napětí

V jednu vteřinu mi vítr cuchá rezavé kudrny

S náruživostí lačného milence

A vzápětí - jako když utne

Ticho, bezvětří a vůně - tajemná

Obzor zbarvily mraky do temna

Slyšíš to taky?

To si hladová půda žádá

První jarní déšť

 

A pak se čas na okamžik zastaví

A já ucítím dotek Tvojí duše

A v něm sílu, krásu i syrovost

Samotné Matky přírody

Jsem to já

Jsi to Ty

My všichni, s kořeny na moment zapuštěnými

Do jarní krajiny

 

A už prašná hlína přijímá první těžké kapky

Zaduní na plechovou střechu

Zkrápějí hřbety koní

Kouzlo už pominulo

Ale ještě jednou se Ti podívám do očí a vím

Že jsem jiná, než když jsem sem přišla

 

 Že ženy jako jsem já

Ve středověku radši

Upálili