vandrovat svobodou

vandrovat svobodou


zapadá slunce a cesta se klikatí 
až za horizont nekonečného ticha 
a klidu v duši která odpočívá 
stejně jako vítr v tento jarní den 

a větrní obři jen zlehka 
a líně pozorují okolní krajinu 
která se vlní do rytmu ptačích ód 
jež uctívají každý východ slunce a západ 

a do toho moje unavené nohy 
pochodují beze spěchu aby pohladily 
duši a daly zapomenout starostem 
jež tam dole pod kopci chvíli počkají 

a ráno zase nové horizonty provázejí 
nohy při jejich tanci s bolestí 
po cestách jež se jako hadí kroutí
a jež starší jsou než paměť mnohých starců

tak vzdávám hold posvátné krajině 
a nekonečně obdivuji neskutečnou krásu 
a vím že ne každý má to štěstí 
unavit si nohy vandrováním svobodou