Běsděská bouře

Ve Vlhošti kraje stínu, tiše čekal dávný žal,
tam v úvozu kamenném, ten žal pak prudce ťal.
Stádo břitkých mračen temných, žene oblak houfy vzhůr,
vichr záští, hudby deště, ztěles tisíc nočních můr.

Bouře konce Borným kryty, plynou plny tajných snů,
ďábla vlaje skřek a ryk, trvá další smutných dnů.
V tichu hladin bubny duní, Břehyně lesk skrývá,
z mřivých obloh šedých chladů, jasný tón blesk mívá.

Chladně krůpěj vzteklá plyne, do temných vod bije.
To Bůh zastřel tvář a z mračen prudce lije.
Vichr sílí do němoty, vzduchem laje běs a děs,
Síně mrtvých mnichů trpce, spí, kde z obloh shlíží... Bezděz.