Anotace: Jedno podzimní odpoledne, kdy Slunce už stálo nízko, v rašelinných lesích severních svahů hor.
---Ovčí rašelina---
V zákrytu smrčin co v dáli se táhly,
Řídký hvozd ve zlatě leskl svůj dech,
Lysavé špičky jich k nebi by sáhly,
Modřínům nadhlavník pěl větru spěch.
Drobných tůň v borůvčí vlhká čerň spává,
Co lepkavé kleči svaz útlý tok zná,
Kol černi žlutých trav stébel háj mává,
Sychravým mechovým ve skalách vlá.
V archaickém duchu a nádechem klasiky. Já osobně si občas rád posloužím. Některé čtenáře ten odznělý styl může popudit. Ale autor by měl zůstat nad věcí. Ta tradice kultivace ducha ve verších, tam zkrátka pořád je.*
Rád jsem si početl.*
20.06.2025 12:15:18 | šerý
Děkuji. Ano, ta vyznívající archaičnost mi dodává naději v jakémsi oproštění se od obyčejnosti člověka a třeba jen domnělému přiblížení se nějaké těžko zpracovatelné podstatě. Jedná se vlastně jen o popis chvíle psaný tak, aby vyzněl co nejméně svázaný všedností.
20.06.2025 12:31:00 | Fidornik