---Podzimní soutěsky Křinice---

---Podzimní soutěsky Křinice---
Sta torzí šedých větrem kvílí,
kryjí v rokli slunce zář.
V mrazu stínu mrzne býlí,
mimo stín svit - zlatá tvář.

Strměji hloubš splínin sestup,
klesá roklí úžlabin.
Šedavých skal chladný zástup,
halen mechem, kapradím.

Žlebem zurčí říčka temná,
dere se skrz kmenů hráz.
Zlatých listí vlna jemná,
nese vzduchem slunný ráz.

Níž po toku šíří niva,
v tón zlata rzi zašlých trav.
Plyne po ní řeka snivá,
rzivý kapraď - němý dav.

Předtuch zmírá jeseň v klíně,
kam vod plyne tichý dech.
Plyne v roklin chladné síně,
nad ním blankyt - větrů měch.

Dne toho výš nad Weissbachem,
šarva v krvi listí dlí.
Trav jíní se krčí strachem,
nad jíním buk v záři bdí.

V stínech trízní první ledy,
záře rez na hvozdů týl.
Torza kmenů samy bledy,
však v slunci dál zlátne býl.