---Dvojí tma podzimu---

---Dvojí tma podzimu---
Ať padá déšť a vítr fouká,
tichá se v mlhy noří louka.
Zezlátlo listoví, zšeravěl kraj,
za obzor hledí, ti co ho znaj.

Modříne v dobovém hávu, 
podej mi prosím tě zprávu.
Když větvoví rezí se halí,
kdo dálek je v té době znalý.

Bělavý břízek houpe se háj,
v sychravý skryl se ticha kraj.
Pak kleče tam v kleče odprosí mráz,
nebe se zatáhne a potemní jas.

V dálce prý dují vichry divé,
kmeny se plouží v závoje sivé.
Němý bloud chladných mlhavých pár,
sám temnou zemí šine se v dál.