Překvapeni v trávě

Běžím bučinou i tmavým lesem,

ke kraji, kde keře bezu,

z mapy dávno vyběhl jsem,

zastavím, už sotva lezu.

Výhled krásný do krajiny,

stráňka s trávou do pasu,

motoráček a dvě šíny,

údolím si hledá trasu.

Noha sotva míjí nohu,

cesta dolů trávou točí,

chlapce, dívku spatří oči,

zdvořilý jsem: „Projít mohu?“

Kluk uskočil, tváře v nachu,

dívka hledí v oči zpříma,

tu si hlídej mladý brachu,

dodnes ve mně pohled dřímá!