V lese

Pod skálou, co cloní nebe,

blízko stromů, svědků našich stop,

tam studené srdce nezazebe

v ozvěnách vyřčených slov.

A ticho lesa ptáčci plaší,

zvěstují jiný život než ten lidský.

Příroda člověku víc než šaty sluší,

čas v letokruzích je tak symbolický.

V zamyšlení pod listy stromů

jde nám vstříc náruč pokory.

V objetí s ní pak vracíme se domů.

Studeným srdcím navzdory.