...když venku prší...
...když venku prší...
Letní den
Probuzení...
Po noci slunce když do jitra vstává
oceán modravý obloze dává
plují v něm oblaka, bělavé lodě
houpou se v hluboké tmavnoucí vodě...
Čas...
V korunách stromů šeptá vánek
den pomalu prodlužuje stín
motýli tancují s letními květy
z duše mizí usazený splín...
Od kraje lesa vidět je tajemnou stezku
mechem a kapradím vchází do stínů
přes potok spěje po lesním mostku
do výše zdraví koruny velikánů...
Potůček teče tu jako čas, dál a dál
nespěchá, bublá si, proč by se bál
voda když zpívá, písně skládá
do každé kapičky jiný tón dává...
Usínání...
Příroda slyšet je znějícím tichem
vše naráz pěje s letícím vzdychem
z trávy je slyšet z písniček vír
louka se třpytí střbřitým dechem
už stmívá se, život je krásný...
Vím, vím, vím...
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
