---Rudopolje---
Z poljí luk se vzpínaj vrchy,
utápí svah v samotě.
Z nesečených luk co sochy,
zpodobeň stád v běl sutě.
Polje v náruč věnce hřbetů,
dinárského cítění.
A ta luka plna květů,
duhového vzezření.
Zvonce i koňských stád ržání,
nese vánek po pláni.
Vane v ústrat smrků strání,
mrakům v cestě nebrání.
Nízké slunce oblaj zlatí,
žlutou step trav rozčesá.
Vápenná běl lehkost hatí,
dokud slunce nezklesá.
Vysokou modř nebe klene,
zástup hřbetů v zákrytu.
Těžké mraky bání žene,
za obzor do úkrytu.
Stébla vlny, úhor moře,
paprsek by vzpínal stěh.
Obzor jak by ztrácel v hoře,
oblaj vzdouval větru měch.
Posvátnou rzí bor se kloní,
solitérní lehkostí.
Podvečerní slunce cloní,
září úval přemostí.