--- V břízkách ---

--- V břízkách ---
V břízkách tiše po poledni,
slabý vítr ševelil.
Úhor hnědý nabíledni,
břidličný splaz vyjevil.

Nadhlavníkem horkost nese,
ve vlnách klas zlatých dnů.
Háj borový žárem pne se,
klíží praskot rzivých snů.

Bosé nohy jemný písek,
míhá sypce v bělosti.
Obzor střechy blízkých vísek,
barví v modré znělosti.

Z kančích zubů vzrůstá prales,
čistým srdcem pravěký.
V hůře sloh stín řasy nalez,
souzněním dech odvěký.

Štětem v humna klesá cesta,
břitce mělkým úvozem.
Končí branou z kraje města,
prosta hlukem, lomozem.

Jen stín osik cloní býlí,
dovtípit se věčnosti.
Jeho snaha dobou sílí,
opětovna vděčnosti.

Země váže všechno bytí,
milosrdnou krutostí.
Prachobyčej život sytí,
od všech strastí odprostí.