LISTOVÁ

Zlatý polštář pluje nad poli,
vlnkami vzdušnými do dáli,
na cestě se stane cokoli
listy opadlé si spolu hrály.

Jako koberce neklidné
jsou polštáře nad zemí,
chvilinku jsou nehybné
v korunách, pak v přízemí.

Na pouti nedobrovolné,
už nikdo věky neptá se
jsou spoutány nebo volné,
list po listu přeci nepláče.

Jsou spolu neustále,
v mládí na stromech,
a na podzim nenadále,
na cestách, na dvorech.

A když vítr poleví,
jen vánkem hraje,
pak si i ony uleví,
čas pomalu zraje.

Na věky ulehnou,
ve vlhké přikrývce,
v teple podlehnou,
zetlejí v postýlce.