Absence tmy i rosy

Mám nebo nemám psát
A proč vlastně
O absenci hluku, tmy, citu, chuti
Vjem roste absencí míry četnosti
Tady, kde žiju, je v noci tma tmoucí
A ticho řvoucí
Hvězdy plní oblohu
A vlastní dech je rušivý
A vůně trávy, bezu, listí tak skutečné
Chodím nohou bosou, ranní rosou
Trávou a mechem, strdím i kapradím
Sám
Opravdu sám?
To ne, s větrem závodím, ptáky poslouchám, motýli sleduji, v dílně do kovadliny buším.
Třpytivá okuje propluje
A déšť krajinu zasytí
Slunce osvítí, prohřeje
A mraky v rukou světce, bez štětce po obloze malují
Tu krásu volně plující
Luna měsíce
Měsíc luny
Máme tu kuny
Hraboše i slepýše
Bobra co staví hráze
Kominika se štětkou
Rybník
Potůček i potok
Tak o tom všem, že mám psát, když druzí budou spát?
A proč vlastně?
Bože proč.