Vrba života

Prosím, pohřběte mě pod rozkvetlou vrbou,

položte mě do hlíny s ukrytou něhou.

U kořenů, kde mé tělo bude ležet,

duše má se z listů šťastně věšet.

U vrby, co slzy roní,

mou skrytou ratolest bude nést ve svém věčném snění.

S každou slzou

zakrvávělé květiny ze země bujné vylezou.

Moje silné tělo, kořeny propíchané,

přírodou destruktivně zlíbané.

Jako zaživa —

byla jsem mrtvola, ještě když jsem žila.

Krása lásky, co tížila,

každý toužil, i když znal rizika.