Noční bouřka

Podvečer dnes sotva dýchá,
říčka krajem líně teče,
jako když se olej míchá,
a čas ten se sotva vleče.

Zapadá dnes slunce v nachu,
obkreslujíc obrys mraků,
kupících se na západě,
zatím ještě v jedné řadě.

Jako děla z druhé války,
hrom je slyšet z velké dálky,
blesk ozářil obzor tmavý,
vzor vypálil mrakům žhavý.

Větřík první zaševelil zlehka listy osiky,
potom přidal víc té kvílící muziky.
Teď už vichr rozeřvaný letní letí krajinou,
trhá listy, láme větve, pak pospíchá za jinou.

Proudy vody shora lijí na vyprahlou zemi,
po ní tečou směrem k řece,
kde přidají se další přece,
aby kalným proudem proletěly peřejemi.

Propršená dlouhá noc,
vody více než-li moc.

Liják ustal nad ránem,
nad krajem se mlha zvedá,
v úžasu stát zůstanem,
oko marně cestu hledá.

Tam kde včera ještě byla,
řada lamp jen po ní zbyla.

Osvětlené ranní šero,
vychází zas rudé slunce,

na veliké jezero,
rozhazuje zlaté unce.