Černá hora, jižní hora

Zdrhal jsem pryč z jihu,

ačkoliv na jihu zůstaly mé nohy,

přesunuly se lehce západně

do města v kotlině blízko jižní hory.

Má osoba se vzpamatovala,

hlava srovnala se s končetinami,

zotavení v každém okamžiku probíhá,

ale mysl, ta už nelítá…

kolem Měsíce s kopretinami.

Město a lesy kolem jsou rozmanité,

cítím zde více tmavší plochy.

Když se blížím k jižní hoře,

černou vnímají mé jemné útroby.

Promítání tamějších scenérií

má důsledek pro mou mysl.

Měsíce plynou, neděje se nic,

sepnu ruce s vděčností,

Díky že jsem v Prachaticích zkysl.

Co člověk má na světě - v prosinci 2024 - Pane Bože dělat?

- V případě, že média hážou neustále nehmatný elektronky

bomb světových válek? -

Je to důvod chodit v zimě k Černé hoře

jindy mám důvod se jenom válet.

Světový mír jako čím dál tím větší nonsense

mé útroby dráždí.

Piju pramen pod Černou horou

s vše chladícím přáním.

Ať mír dál zůstává s touto krajinou.