Sonet o zvonku okrouhlolistém sudetském

Na horách mlha tiše ráno tká,
Zvonek modrý mezi skalami kvete;
Jeho lístek kulatý slunce zrá,
A ranní jas jej jemně zlatem lepte.
Pod sněhem spí, přesto žije dál,
Vichr jej hladí, když les se probouzí;
Květy křehké zpívají svůj tichý žal,
A horský klid jejich píseň doplouzí.
Když Sudety v ranním světle září,
Zvonek šeptá svou modrou píseň tichou;
Básník skrytý v zeleni stálé stáří,
A zpívá horám krásou svou potichu.
Ó, malý zvonku, skrytý, přesto jasný,
Tvá skromná krása zůstane věčně krásná.