Anotace: Údolí Divoké Oslavy na přelomu ledna a února. Oproti létu je jakési nahé, šedavomatné, spící ale i břitké, vzdálené a panenské. - psáno na nočním Templštýně stejného dne
---Mrazivá Oslava---
V ledové objetí vábí tě šumem,
teskně tvář tmavne jí v šeravý stín.
Hukotem pod ledy, mrazivým umem,
nahlodá studeně skalistý klín.
Nořenu vírem dnů v kořeny dómu,
rozpěje každičký svažitý žleb.
Zšíří se ticha vzlik v hymen řev tónů,
netečně vyjevý ďábelský leb.
Okrem snad matní se Levnovská zdiva,
ztékaje hradební ostrožny břit.
Skalisk co borem jen doposad živa,
ve sněžném hávu sní, osudu zpyt.