Jaro

Jaro pod pokličkou.
Stromy jen rozpučet
a mladí ptáčci jen vyletět z hnízda,
aby co nejdříve poznali svět.
Vstřebat ho do sebe,
nadechnout se dosyta
a do široka pohledět.
Jen ještě chvíli počkat,
krajina je ještě sněhem přikrytá,
ale slunce už si dává záležet.
I ve mně slunce pomalu procitá
ve spoustě podnětů a hřejivých slov.
Lze se i popálit o horká slovíčka.
Raději žít, než jenom pouze čekat na život.
Raději půjdu, přestože vím,
že cesta je kluzká, mokrá a rozbitá.
Raději půjdu a prorazím ty bariéry slov,
které se o mě bojí a věčně starají.
Je tady jaro!
Tak už dost!