Šípkoví

Jehličí padalo do zeleného županu,

tma kolem trávy tančila,

a houpala se v bocích,

oční víčka poklesla,

když otřásly se ruce

a vrásky odlepily se,

od krajin tělesných,

od hlubin smyslových. 

Nebe ztratilo trochu krve,

když jelen plakal v šípkoví,

pod tíhou laskonek,

to až příliš sladkých.

Pak perly z lučních křídel,

jsou ukryty hluboko v nás.