---Černá Nisa v bílém---

---Černá Nisa v bílém---
Bílou vlečkou němé kraje,
oděl šepot černých vod.
Hrubost grusu dobře znaje,
skal co vzrůstá v šedý schod.

Žel prý snad prášíš na duši,
tvůj tok co temný kal.
Smutek však bytí nesluší,
a peřej tichý žal.

I když se někdy tváříváš,
pod šedou klenbou ranní.
Snad podstatu chvil ukrýváš,
ty z rašelin vod paní.

Své bílé sukno nesené,
rozvláš chmurně v širý les.
Z nebes na zem snesené,
vloček hávy na tvůj ples.

Vděčen tvým bílým obrysům,
co poutní klesá cesta.
Dopřej mi pohled k nebesům,
i třeba jeden ze sta.

A v únorových peřinách,
co den trvá pár chvil.
V těch několika vteřinách,
já rád jsem z tvých vod pil.