Anotace: aneb Ptačí přistěhovalec. Ve stovkách okupují přízračně stříbřité stromy ve spilitovém kaňonu Berounky těsně pod Plzeňskou pánví. Když se zvedají z větví nebo hnědé hladiny, jako kdyby se hnal uragán. Ďábelsky temné křivky pak mizí blížícím se soumrakem.
---Údolí kormoránů---
Jak by v náhlu sílí větry,
kachní klíny mizí v týl.
Skály vlhké z mechu svetry,
sháží deštěm v modrý jíl.
Zdvíhá tma se z hnědé řeky,
chladem v mžiku mrzne krev.
Povolává vzdušné měchy,
ty se šíří v břitký řev.
Bledý srpek mezi mraky,
odráží se v mokrou zem.
Zástup dvojí poutá zraky,
ozvěn skřeky plní sen.
Lesklá těla tkaná nocí,
z letek temné pápěří.
V prázdném zraku dštivou mocí,
soumrak s ďáblem láteří.
Nepozván sám stříbří luhy,
strašlivý to břehů pán.
Z mračných hávů němé sluhy,
zimní přízrak kormorán.
24.02.2026 21:46:07 cappuccinogirl
Nemám ráda přízraky - ale tenhle je výjimkou, tvá báseň se mi líbí moc*
24.02.2026 19:46:27 jitoush
.....Hejna mají v sobě velkou sílu......a co tak vím,z kormoránů moc nemají radost rybáři........zvláště ti,co chovají ryby v sádkách......tak jak se mění počasí a okolnosti jiné,tak nejen ve fauně,ale i ve flóře se objevují invazivní druhy,prostě stále je vše v pohybu a mnohé zapříčiňuje člověk svým konáním......jinak pěkně jsi pobásnil.....Ji.