Netřeba říkat vc

Netřeba říkat víc

Ještě mám k vám blízko, vy vísky v lukách zavité,
pole plná zrajících klasů, vy dny sluncem zalité do
malířských štětců starých časů.

Ještě mám k vám blízko rybníky rákosím obrostlé
se stříbřitou hladinou uprostřed času křídel labutích,
jejíž rozmach mě oprostí od přívalu kalných vod
ve světě lidském kolem nás.

Ještě mám k vám blízko vy, potůčky zurčící na stráních
Šumavských, jež rozvernými vlnkami udáváte směr
do středu velkých řek objímající Čechy uprostřed letních
slavností a slunovratů.

Ještě mám k vám blízko lesy smrkové, co tajíte svou
krásu ve svém sepětí a v polštářích mechu pevné kořeny
zapuštěné máte.
Když zraky se zahledí v kraj rodný, jež s obzorem splývá,
v člověku cosi jásá a srdce mu zpívá ve chvílích nejhezčích.
Všude je hezky, ale v Zemi rodné tak nějak milo je a dobře.