V náruči země
V březnu už jaro ladí prstoklad
pro sněženky vykoupané v rose
hřejivé slunce vplouvá do zahrad
a nohy zase touží býti bosé
Ptáci snášejí své díky za hody
kdy všude kolem padal bílý sníh
a vyhlížející první jahody
hravě trylkují si ve větvích
Jaro už na rozmar zimy nečeká
otvírá květy a líbá chladnou zem
na cestě znovu vítá člověka
jenž nezapomněl, odkud přišel sem