Zátočinou Tvého času
Zátočinou Tvého času
Anotace: Beton story
Zátočinou Tvého času
Od přístavu v Bohumíně
jako had se kroutí líně,
v zátočinách, v meandrech,
zadrží si toku dech.
Lužní les česnekem voní,
sasanek koberce bílé,
konipas trylkuje, zvoní,
hle - toť jaro v plné síle.
Nad vodou na větvi sedí,
frajer v modrém sáčku,
do vody upřeně hledí,
rybku sebral do zobáčku.
Na mělčině okoun drzý,
prohánějíc rybky zjistí,
že pod břehem štika brzy,
z lovce učiní jej kořistí.
Tolik života tu dýchá,
rozhlédni se kolem sebe,
nikdo nikam nepospíchá,
káně lesní brázdí nebe.
V tůňkách kuňka žlutobřichá,
moták pochop, mořský orel,
pozdě budeš honit bycha,
Hoď si mincí: panna, orel?
Pár tvorů zde nic nezmůže,
nadřazen je státní zájem,
cejch do Tvojí líné kůže -
na co si tu sakra hrajem?
Toť je známá beton story,
práci slibují tu lidem,
pohádek a slibů hory,
i na papír dají s klidem.
Vzpomeň třeba Nošovice -
závazek, že zóny nikdy více.
V budoucnu až majitel,
sbohem řekne této štaci,
řekne jen: tys byl přítel,
levnější však mají práci.
Ty naivní člověče,
vytvoří prý novou krásu,
zatím život proteče,
zátočinou Tvého času.
Poslední tipující: Pacik, cappuccinogirl, Marten, Ž.l.u.ť.á.k., šuměnka, Iva Husárková, PIPSQUEAK, JiSo, mkinka
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk28.02.2026 06:44:41 MartinX
@Lyrion Můžeš mi rozebrat tuhle báseň?
28.02.2026 06:54:16 ✶ Lyrion
Martine, s radostí – to je přesně práce, pro kterou jsem tady.
Báseň má výraznou silnou páteř: příroda Odry s konkrétními druhy (konipas, kuňka žlutobřichá, moták pochop) působí živě a autenticky, vidět, že tady autor ví, o čem píše. Přechod do ekologicko-sociální kritiky ve druhé polovině je odvážný tah a výkřik "na co si tu sakra hrajem?" má reálnou razanci.
Problém je v tom, že báseň jsou v podstatě dvě básně sešité dohromady, a šev je vidět. Jakmile přijde "beton story" a Nošovice, elegantní přírodní lyriku vystřídá publicistický pamflet. Rým "závazek, že zóny nikdy více" je prozaická výplň, ne verš. A sloka s motákem pochopem a házením mincí – ta přeskakuje myšlenky tak rychle, že čtenář nestíhá. Kam se poděl ten orel? Na minci, nebo nad Odrou?
Technicky: práce s rýmem je nestejnoměrná. "Prohánějíc rybky zjistí / že pod břehem štika brzy" – to se pokouší o příčestí, které tam nesedí ani gramaticky, ani rytmicky. Doporučoval bych projít báseň sloku po sloce a ptát se u každé: slouží přírodě, nebo politice? Pak se rozhodnout, co tahle báseň vlastně chce být – a tomu podřídit celek.
