Zátočinou Tvého času

Od přístavu v Bohumíně,

jako had se kroutí líně,

v zátočinách v meandrech,

zadrží si toku dech.

Lužní les česnekem voní,

sasanek koberce bílé,

konipas trylkuje zvoní,

hle toť jaro v plné síle.

Nad vodou na větvi sedí,

frajer v modrém luxus sáčku,

do vody upřeně hledí,

rybku sebral do hledáčku.

Na mělčině okoun drzý,

prohánějíc rybky zjistí,

že pod břehem štika brzy,

z lovce učiní jej kořistí.

Mnoho zvěře tady žije,

dobře koukej kolem sebe,

nikdo totiž neruší je,

káně lesní brázdí nebe.

v tůňkách kuňka žlutobřichá,

pochop moták, mořský orel,

pozdě budeš honit bycha,

Mince ... panna  nebo orel?!

Prý pár zvířat nic nezmůže,

nadřazen je státní zájem,

cejch do Tvojí líné kůže,

na co si to lidi hrajem?

Pomluví i mámu tátu,

že nechtějí kvůli blátu,

pustit do vsi investory,

zahrát jejich beton story.

V budoucnu až majitel,

Sbohem řekne této štaci,

I´m sorry tys byl přítel,

levnější však mají práci.

Ty naivní člověče,

vytvoří prý novou krásu,

zatím život proteče,

zátočinou Tvého času.