Bezová

Květy jako od malířky, žlutobílé talířky,
ve větru šelestí listí a já cítím kozičky.
Teta říká smradinky, do dáli pěkně voní,
usušíme bezinky tak jako loni.

Cvrliká si špaček s kosem, že se těší na hody,
mlsají to černé bižu, lepší nežli jahody,
nechte taky něco pro nás, namočím je do rumu,
naleju ti štamprlu, abys přišel k rozumu.

Libé tony skrývají se v duši bezového dřeva,
hudče spěchej pro píštalu, at si hoch a nebo děva
Doprovázej ptačí trylky s flétnou či fujarou,
oblíknu si nové šaty na tu veselici bujarou.

Leze chlapec do bezu, já tam za ním polezu,
kudy on, tudy já, budeme tam oba dva.

Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes,
možná už se zítra provdám za kopec.

Beze, beze, beze, neco na mě leze,
ať to ze mě sleze a na tebe to vleze.