MÍZA

 

 

pořád tu ten verš ještě březnem voní,

však už jako by k dubnu natahoval ruce

od deště nechá pozlatit si rukávy

a rozloučí se s poezií sněženek

čistou a křehkou-

všechno má svůj čas

matička země obrátila list

nechává Jaro, aby předčítalo

a že to, pane, umí

rozprávky pučí, otvírají studánky

a jsou samý květ

svět láká novým-

životem

tak znovu zroď se

klidně rozvodni

jen

nestůj nesvůj

za plotem