Březová

Když nemám šťávu, chybi mě míza,
vyrazim ven kde roste bříza,
štíhlá jako svíce,
dám si na ňu líce.
Ruky větve k nebi vzpíná,
mám-li být upřímná ,
lezó po mě mravenci,
tlusti i tenci.

A já se pokaždy kochám a divim,
sednu si do trávy, v duši si uklidim.

Když mám život naruby,
nežaluju do vrby,
v hájku březovym
to všechno vyzvonim.
Chvilku si v nim pobudu
flákat se nebudu,
posbírám hóby
protáhnu si klóby.

A tak se pokaždy kochám a divim,
sednu si do trávy, v duši si uklidim.

Kópila sem novy koště
od Valacha až z Radhoštè,
jaky bude kdo to vi,
je cely březovy.
Dobry koště to se dycky hodi,
do všech všech kótu i na schody
a tak vesele si metu,
další si upletu.

Březovy próti si natrhám,
upletu koště, snad na to mám.