Trychtýřem noci

je den,

kdy tváře šťastných chvil

sbírám do dlaní, sázím

pro rozkvět flóry,

jíž posluhuje pyl.

každé má jinou barvu,

podobá se zájmenu „já“ –

to se pochtívá

být jiná.

ale má kůže je příliš netečná,

aby skryla věci, jež zůstávají.

snažím se pozdravit,

ale řeč mého těla je rychlejší.

pak je tu shoda

a trychtýřem noci utíkám zpátky

k rozbřesku.