O dívce,která ztratila city...

O dívce,která ztratila city...

Anotace: V jednom malém městečku na venkově žila dívka.Byla to dívka veselé mysli a o nikom...

V jednom malém městečku na venkově žila dívka.Byla to dívka veselé mysli a o nikom nesmýšlela jinak než dobře.Bylo možná pár jedinců, s kterými se neměla příliš v lásce,ale těm se velmi šikovně vyhýbala.Když někoho poznala trochu blíže,ihned si ho zamilovala a ten, kdo se mohl nazývat jejím přítelem,měl neobyčejné štěstí,že se může takto titulovat.Dívka také snila o velké lásce až za hrob.Vysnila si prince na bílém koni,nádhernou svatbu,krásný dům,roztomilé děti a spoustu dalšího.Za svůj život potkala mnoho princů,ale ti vždycky měli u sebe meč…a vsadili jí pokaždé takovou ránu do srdce,že ani nejvyhlášenější lékaři nemohli tyto rány ucelit.Šel den za dnem,měsíc za měsícem a nakonec i rok za rokem…A všichni přátelé byli nuceni uznat,že úsměv dívce zmizel nadobro z tváře.Jednoho dne však dívka pocítila velkou náklonnost k jednomu princi…měl vlasy černé jako uhel,pleť bílou jako sníh,oči modré jako pomněnky a rty zrovna tak rudé jako krev.Když se usmál srdce jí zpívalo blahem a každý jeho pohled,každá drobná něžnost z jeho strany v ní vyvolala nepopsatelné pocity.Jednoho dne sebrala všechnu zbývající sílu a vyznala se mu ve svých citech...Milovala ho až neuvěřitelně vášnivě a záleželo jí na něm tak, jako na žádném jiném na světě…On k ní nebyl tak krutý a nemilosrdný jak ostatní princové..avšak měl místo meče dýku…dýku kterou bodl a neodvažoval se ji vytáhnout…Dívce krvácelo srdce…on jí nabídl pouze přátelství…dívka však neplakala jen tiše trpěla a všechno se zdálo být jako dřív…vrátila se veselost,vtipkovala a smála se…a přitom trpěla … ale trpěla vlastně doopravdy?Sama neznala na tuto otázku odpověď…Vydala se tedy na dlouhou cestu,kde měla najít pochopení v sobě samé a právě na této cestě měla poznat prince na celý život…avšak bála se, že už nikomu neotevře tolik nemocné srdce s četnými ranami…bála se,že poslední rána by byla smrtící…a tak se stalo,že své city zavřela do černé skříňky a ten kdo je najde a pochopí…je hoden její lásky…
Autor Kristýnka15, 30.09.2009
Přečteno 1056x
Tipy 8
Poslední tipující: PIPSQUEAK, Lina, CORONATION, Vodoměrka, páááááááá, Bíša
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Děkuji všem za rady do života...určitě se jich budu držet... jenže..v určitou dobu je pro srdce ten pravý...který pravý vlastně vůbec není....:):(

25.02.2010 21:50:00 | Kristýnka15

Cítit, milovat, trpět, obětovat se, bude vždycky obsahem života ženy. Musíš to brát sportovně, potom méně bolí srdce. Jinak, hodně štěstí, však on se nějaký muž tvého srdce určitě časem najde. Uvidíš. *:)

20.02.2010 21:26:00 | PIPSQUEAK

Myslím, že milovat, znamená žít život toho druhého a proto mít milovaného člověka přítelem je pořád lepší, než mít z milovaného přítele nepřítele..

05.10.2009 14:55:00 | páááááááá

Moc hezké! Z vlastní zkušenosti vím jaké to je a už se mi nechce riskovat tak sem také své srdce uzamkla a mám tam už jen rodinu a nejbližší přátele a to vím že nestačí...

03.10.2009 13:56:00 | Coriwen

Krásná úvaha ze srdce...mám k tomu jen tolik:když někdo doopravdy hluboce miluje, riskuje nejhlubší zranění, ale bez lásky život nemá cenu, člověk je jen jakousi "přežívající mrtvolou". Skutečně žít však stojí za všechnu tu bolest, i když je to velmi těžké, protože všechna bolest se s tím správným člověkem změní ve štěstí, a pak si můžeš skutečně vážit že jej máš a vyvarovat se spousty chyb. Z celého srdce Ti přeji aby si brzy někoho takového potkala, poznala že je to on, krůček po krůčku mu začala důvěřovat, vytvořila si s ním opravdový vztah a byla moc šťastná

02.10.2009 21:22:00 | Narcysa Buttonová

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí