kráčím

kráčím
sem tam ohlédnu se
zda nejde za mnou dravá zvěř
bývá mi ouzko když se stmívá
sem spíš kluk domácí
to mi věř

doma se cítím takňák skvěle
tam můžu žitnou s ledem sát
anebo hupsnout s milou do postele
trochu jí lásky s něhou dát

anebo zavřít hnědé oči
jen tak si nad chodníkem plout
najít tu pravou nedostupnou
celou jí něžně obejmout

ještě že za sny nejsou tresty
že se dá mizet v představách
že se daj zhmotnit tajná přání
nemusím tonout obavách

vezmu jí ssebou
do stínu smrků
na lóže tkané z jehličí
budu jí šeptat medové sliby
doufat,že nikdo sen nezničí

a pak si zajdem
ke studánce
kam chodí ježci vodu pít
oblázkem roztočím hladinu klidnou
zkusím jí tajně políbit

nikdo tu není les nám patří
cítím už chvění v kolenou
srdce mi buší
jak jelen v říji
nad laní právě skolenou

trochu se topím ve vlastních citech naštěstí jenom krásně sním
chytnu jí ruku,propletu prsty
a když to pujde nepustím

dovolím prstům poznávat taje
dotknout se zahrady vzrušení
ovoce sklízet,sát sladkou šťávu
propadnu sklizni mazlení

projdu se záhonem tvojí vášně
ochutnám zralé maliny
ochutnám rosu na tvém čele
ochutnám tvoje slabiny

s rozpaky na mě úsměvně hledíš
možná že váháš,těžko říct
na nic se neptej,zde jen já vládnu
rozhodnut ostych tvůj teď svlíct