Ona jako při hře na kastaněty

Neklidní, mladí,
mají nejspíš rádi
těkavý adrenalin.

Sedím rozložitě na lavičce
a na protějším břehu řeky,
nenápadný náctiletý pár,
v místech, kde stával Stalin,
na lavičce, na okraji parku,
věnují se sdílení citu.

Má oči jenom pro mladíka,
věnuje mu hebké polibky,
chlapec má ve tváři výraz blažený,
vydechuje citoslovce, jsou jich desítky...

Na klíně má koženou bundu,
nějaký nápis, kousek viněty,
její něžná ruka koná,
rytmické pohyby nahoru a dolu,
jako když hraje na kastaněty.

Bum, bum, (oh my drum)
sten, přerývavost v hlasivkách,
dávno odkráčel rozum...

Mladík slastně hledí do blankytu,
její dlaň zrychluje pohyby,
nemohu to vydržet,
tolik nezkrotného citu,
dávám se do pohybu,
tolik odlišného od toho dívčina,
jež směřuje do klína
jiného...