V nejtěžší chvíli

Až budu muset povstat a svou věc hájit,
na konci cesty, po níž vratce klopýtám,
s duší nesenou větrem sem a zase tam,
dokážu pro jednou správná slova najít?

Přes všechny svoje zmatky, chyby, hlouposti,
porážky, pády, hodiny beznaděje,
přestože osud i nahlas se mi směje,
snad neuchýlil jsem se nikdy ke zlé lsti.

A když bylo třeba, v té nejtěžší chvíli,
když mi bylo zle a na zemi jsem ležel,
můj čas zběsile ke svému konci běžel,
a bylo jisté, že vstát je nad mé síly,

pár úžasných přátel se za mne postavilo,
dobře vím, že aniž bych si to zasloužil,
vždyť jak schován v knihovně jsem svůj život žil.
Pár skvělých přátel tmu ve svých dlaních skrylo...

Dokázal-li jsem, tápaje dnem i nocí,
zázrakem právě je potkat a neztratit,
dostal jsem od života víc, než jsem mohl chtít,
a s hlavou vzhůru odejít budu moci.