Neztrácím naději
když temné mraky
těžké, jakoby nekonečné
zahalí slunce
zdánlivou nehybností.
I ztracen ve tmě
kdesi uvnitř vím
že vanutí větru
zprvu nesmělé, něžné
ukáže cestu prvním paprskům.
Pak jasné světlo narýsuje
vrásky bolesti na mé tváři
a zdaleka budou vidět
bitevní pole mých selhání a porážek
i se všemi svými padlými.