‚kukačka‘

 

U carevny v rudém sále,

bydlím v domku s ručičkami,

ty čas tráví honičkami,

nahání se neustále...

 

celý domek od nich tiká

to snad nikdy nepřestane!

malá řádí a ta velká

též pozadu nezůstane...

 

Vylítnu a zakukám!

 

a pak sedím,

čekám,

nikam hledím...

Něco slyším?

Co se to tam sakra děje!?

 

 

Na kukačku suk ve dřevě

vyštípnout se poštěstilo,

car zas zpitej jako dělo,

carevna ho táhne marně,

 

aspoň do něj vztekle kopne,

aby se jí ulevilo,

rukou mávne a už bere

do druhé své obří dildo...

 

Říká mu prý Rasputin.

 

„Ach můj Bože!

Grigorii!“

křičí celá rozechvělá,

já na tyčce

venku z domku

kukám i když není celá.

 

 

Ručičky též zastavily,

aby shlédly tenhle výjev,

vidí carevnu se svíjet

na podlaze u mrtvoly,

 

obě zvadly dolů na šest,

už se nemaj zájem honit,

já mám taky problém krapet

že jsem na kukačku vylít,

 

v domečku se zabedním.