Jak hejno holubů

Jak hejno holubů

Jak hejno holubů
na střeše starýho, krásnýho domu,
rvou se tu o všechno
co dnes svět odnese, přinese komu
pod zobák

Znaj se jen náhodou,
vždyť je to neznámý, splašený hejno,
který dnes sešlo se
A zítra hned se to hladový stejno,
rozletí.

Nechtěl bych ztratit se
v té kupě beztvarých hlučících křídel,
která by mohla snad
do výše vyletět, kdyby ten příděl
drobečků
smetených ze stolu,
železnou rukou co svírá je v pěsti,
drobky i všechny ty,
kteří by v životě chtěli mít štěstí
drobet víc.

Vynikat a přitom
nesloužit bez keců téhleté paní
holé je bláznovství.
říkají holubi, tloustnou a žvaní
a žvaní...

V tom hejnu holubů
na střeše starýho, krásnýho domu,
vůbec už nechci žít
Tak mířím za Tebou, vracím se domů,
poletím...

[mezihra]

V tom hejnu holubů
na střeše starýho, krásnýho domu,
vůbec už nechci žít
Tak mířím za Tebou, vracím se domů,
poletím...

Poletím, poletím, poletím...
...poletím!