Samota

Slunce mě vytáhne z postele,
Jen těžko a nemile.
A pak se zase poseru,
Neboť to těžce nesnesu.

Posraná samota všednosti,
Nic dobrého nehostí.
Tak si potom nachčiju,
A finálně umyju.

Nic zásadního se neděje,
Jen ta samota mě polije
A já pak zakouším
Hrůzu danou těmto dním.

Stáří a samota.
To není dobrota.
Jen polykám naději,
Že se finálně usměji.

Až mi debil zavolá,
Že mě pivem udolá.
Ach jo, tohle je v prdeli,
Život mi to osolí.

Kde jsou polibky a doteky.
Ha, zahozené do řeky
Mých vzpomínek.
Zabahněných holínek.