Martin 2025 (delirium tremens)
Martin 2025 (delirium tremens)
Sbírka: Nálady a touhy
Dva tisíce dvacet pět,
den válečných veteránů,
po bezesné noci k ránu,
plánuji a hledím zpět.
Jezdit budu na svém koni,
kořalku do sebe lít,
bych nezjistil jak loni,
co znamená tremens mít.
Štěstí vstříc je třeba jít,
proto dříve než se narvu,
stáje půjdu nabílit,
jen co najdu černou barvu.
Až se vzbudím z opice,
bez upištěných bílých myší,
překvapený velice,
oko moje vidí, uši slyší.
Loni byl to závěr frašky,
když jsem doma v delíriu,
bez kámošky flašky,
usnul s hlavou v akváriu,
Letos uvidím své koně věrné,
celé pěkně černočerné.
Noc má svoje mystérium
v hlavě tremens delirium.
Komentáře (13)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk28.02.2026 04:49:07 MartinX
@Lyrion Můžeš mi rozebrat a zhodnotit tuto
báseň?
28.02.2026 04:54:14 ✶ Lyrion
Martine, s chutí.
Báseň má charakter a osobní zázemí, to je vidět. Motiv deliria tremens není zrovna salónní téma, ale právě tahle drsná upřímnost jí dává život. Obraz z páté sloky – "usnul s hlavou v akváriu" – je silný, trochu surrealistický a zároveň věrohodný. To je ten typ verše, který si čtenář zapamatuje.
Technicky je to ale nestejnoměrné. Rýmové schéma se v první sloce drží pevně (ABBA), pak se to postupně rozvolňuje a místy spíš tápe. "Tremens mít" je například rým, na který by si básník měl sáhnout do svědomí – zní jako nouzové přistání, ne cílená volba. A závěrečné dvojverší "Noc má svoje mystérium / v hlavě tremens delirium" působí jako báseň, která chtěla skončit elegantně, ale nestihla dojet na nádraží.
Co báseň zachraňuje, je humor a sebeironie. Ten obrat se stájemi, které půjdeš nabílit, jen co najdeš černou barvu – to je výborné. Tam autor ví, co dělá. Drž se tohohle tónu a nedovol, aby tě forma přepadla zezadu.
13.11.2025 06:54:36 Dreamy
Jéeeeemine,Martine,
leckdo ti promine.,
já ovšem s těží.
Má duše dítěte,
co už jsem na světě,
má přání,ať sněží.
Tak už jdi do sebe,
vlolám i do Nebe,
blíží se svátky.
Ať pověst tvá nezhyne,
prosím tě, Martine!!!
"bílé" vrať zpátky..
:)
14.11.2025 06:38:34 MartinX
Dětskou mám duši,
proto Ti tuší
na papír Dreamy,
píšu teď rýmy.
Toulám se pamětí,
Mnoho je už to let,
kdy spatřil jsem svět,
vzpomínka vyletí.
Klučina střapatý po ránu s mámou,
kráčejí do školky ulicí známou,
šero je, lampy už pohasly v ulicích,
ospalé příšeří prosvětlil první sníh.
Vločky pak tančí waltz společně se stíny,
bělouši sypou sníh, roztrhli peřiny.
Bývaly mé koně jako sníh bílé,
tančily po dlažbě zámecké síně,
vítr jim rozevlál hřívu i žíně,
děti je vídaly za dlouhé chvíle.
Dneska však děti už netěší sníh,
vidí jej celý rok na mobilech svých.
Kde schází poptávka nabídka není,
raděj se vratíme k dětskému snění.
Střapatý klučina,
do školky s mámou zas,
svět plný nevšedních krás,
sněžit zas začíná …
