Martin 2025 (delirium tremens)

Dva tisíce dvacet pět,

den válečných veteránů,

po bezesné noci k ránu,

plánuji a hledím zpět.

 

Jezdit budu na svém koni,

kořalku do sebe lít,

bych nezjistil jak loni,

co znamená tremens mít.

 

Štěstí vstříc je třeba jít,

proto dříve než se narvu,

stáje půjdu nabílit,

jen co najdu černou barvu.

 

Až se vzbudím z opice,

bez upištěných bílých myší,

překvapený  velice,

oko moje vidí, uši slyší.

 

Loni byl to závěr frašky,

když jsem doma v delíriu,

bez kámošky flašky,

usnul s hlavou v akváriu,

 

Letos uvidím své koně věrné,

celé pěkně černočerné.

 

Noc má svoje mystérium

v hlavě tremens delirium.